Legenda o vesnici De Cho Gang

Z vesnické legendy víme, že malá vesnice De Cho Gang byla kdysi místem shromažďování povstalců z kmene Tay Son. Vypráví se, že během zemědělské sezóny, jejíž název roku a měsíce není znám, náhle do vesnice přišel muž z kmene Kinh. Řekl, že se jmenuje Nhac (Nguyen Nhac). Když viděli jeho věk, všichni mu říkali bok (strýc). Bok Nhac naučil obyvatele De Cho Gangu černit si zuby a žvýkat betel; vesničané pak následovali Bok Nhaca, aby postavili zdi a kopali zákopy, aby v nížinách bojovali proti krutému králi... Poté, co Bok Nhac zemřel, vesničané z De Cho Giang truchlili a pořádali vzpomínkovou bohoslužbu. Oběťmi obvykle bylo prase, džbán vína, rýžový papír, kadidlo a lampy... stejně jako u lidí z kmene Kinh.

Bok Nhac byl pryč a lidé z De Cho Gang se vrátili ke svým starým životům… Kolik zemědělských sezón uplynulo, si nikdo nepamatoval. Pak jednoho dne někdo, kdo směňoval sůl v An Khe, v panice přiběhl zpět a řekl, že přišli Francouzi!

Vesnice De Cho Gang dnes.

Francouzi nejsou jako Bahnarové nebo Kinhové, ale mají blond vlasy, velká břicha, modré oči a někteří mají obličeje černé jako spálené dřevo. Říká se, že jsou to Yangové. Francouzští Yangové žijí na mnoha místech mimo An Khe a nutí Kinhy a Bahnary stavět silnice, po kterých by mohly jezdit čtyřkolové boxy...

Obloha byla tichá až do jednoho dne, kdy se náhle ozval zvláštní zvuk. Když jsem vzhlédl, uviděl jsem něco velmi zvláštního, se dvěma křídly, černým tělem a kouřem valícím se z ocasu. Chvíli to létalo sem a tam blízko korun stromů a pak zmizelo...

Viděl někdo od dob prarodičů něco zvláštního? Když jsem se ptal vesničanů, řekli, že je to drak od Francouzů. Kdo dal draka Francouzům? Pravděpodobně jen Yang. Vesnice Ko se tak vyděsila, že jako oběť bodla buvola. Když to viděli, mnoho vesnic následovalo jejich příkladu a obětovalo Yangovi, aby mu řeklo, aby nechodil dolů a nechytal prasata ani kuřata.

Pouze lidé z De Cho Gang nepřinášeli oběti. Starší vesnice řekl, že musí chytit draka a zjistit, jestli ho Yang dal Francouzům. Ale jak ho chytit? Probírali uplétání sítě z ratanu. Pokud by letěl blízko korun stromů a chytil by se za křídla, mohli by ho chytit, stejně jako rybu v potoce!

Probrali to a pak to udělali. Celá vesnice šla do lesa štípat ratan a plést sítě. Na každém vysokém stromě byla zavěšena síť. Všichni netrpělivě čekali, až přiletí francouzský drak… Měsíc zapadal a vycházel a on opravdu přiletěl. Ale stát pod stromem a pozorovat… Ach Jang, stále to bylo pár hvízdání od korun stromů, neletělo tak blízko, jak jsme ho viděli z dálky!

Poté, co se francouzští draci rozletěli, jedna vesnice za druhou hlásila jejich příjezd. Francouzi si vybrali jednoho náčelníka vesnice a nutili muže, aby každý rok 10 dní kopali. Museli nosit rýži a sůl k jídlu a byli také biti. Bylo to tak ubohé, že se vesnice De Krui bránila. Francouzi okamžitě poslali draky, aby házeli na zem kameny, které explodovaly hlasitěji než hrom. Domy ve vesnici De Krui vyhořely a téměř všichni zemřeli. Když to ostatní vesnice viděly, musely poslušně kopat pro Francouze. De Cho Gang si dělal velké starosti, co mají dělat? Někteří lidé diskutovali o tom, že se schovávají v lese. Ale schovat se v lese bylo velmi ubohé, co kdyby je francouzští draci viděli a házeli kameny jako ve vesnici De Krui? No, pojďme prostě pracovat a uvidíme, jak to půjde, vydržíme to...

Pak přišli Francouzi, aby zatkli vesničany. Vesnice musela nejdříve poslat ty silné. Poté, co odešli, to bylo, jako by všichni měli pohřeb. Čekali až do desátého dne, než se vrátili domů, ale všichni vyprávěli příběhy o strádání. Celý den museli válet kameny, kácet stromy a kopat zemi, a když se pustili, byli zbiti. Už to nemohli vydržet, a tak museli vymyslet způsob!

„Neexistuje jiná cesta, musíme jít hlouběji nebo se bránit Francouzům. I když jsou Francouzi lidé jako Yangové, nebojím se!“ řekl pan Ding. Nakonec pozval několik mladých mužů, aby ho následovali a trénovali střelbu z kuše, aby mohli zastřelit Francouze...

Nedlouho po prvním zatýkání se Francouzi vrátili. Pan Ding okamžitě všechny vyzval, aby se schovali v číši. Pečlivě se schovali v lese u vjezdu do vesnice. Jakmile Francouzi dorazili, všichni začali střílet šípy. Francouzi je překvapili, ale po pár mrknutí oka stříleli zpět. Výbuch byl jako hrom, nikdo to nevydržel a musel utéct. Vesničané také museli utéct hluboko do hor. Francouzi chodili od domu k domu, rozbíjeli gongy a džbány a pak vesnici zapálili. Seděli na hoře a ohlíželi se zpět, všichni si mohli jen zakrýt obličeje a plakat. Nemohli s Francouzi bojovat. Francouzi byli Yangovi muži a Yang jim dal draky a věci, které mohly střílet oheň. Jedinou možností bylo schovat se hluboko v horách, velmi dobře se schovat, aby je Francouzi neviděli...

Vesnice se nemohla rozrůstat. Z deseti dětí zemřelo sedm nebo osm. Nebýt roku 1945, všichni lidé z De Cho Gangu by zemřeli!

Toho roku se ve vesnici De Cho Gang dozvědělo tolik podivných historek: Francouzi pouštěli po obloze draky, někteří stříleli, myslelo se, že Francouze nikdo nemůže porazit. Francouzi však museli s Viet Minhem prohrát. Myslelo se, že Viet Minh je větší Yang než Francouzi, ale ukázalo se, že Viet Minh není Yang. Viet Minh byli jen Kinh, Bahnar, Ede... obyčejní lidé, kteří měli soucit se svými krajany, takže Francouzi museli utéct...

***

Rozhodl jsem se zde zapsat zlomový bod v dlouhé historii vesnice De Cho Gang. Tento zlomový bod vysvětluje, proč tak malou vesnici nemohli dobýt Francouzi ani Američané. De Cho Gang byl jako hrot kopí na straně nepřítele. Tak malá vesnice byla tak pevně integrována do země. Starobylý příběh, který jsem slyšel, rezonoval velmi aktuálním zvukem. Filozofie přežití každé komunity, každého národa je jako osud každé hůlky a svazku hůlek v bajce, která je podivně jednoduchá...

A vesnice De Cho Gang vyrostla, stala se hůlkou ve svazku hůlek s komunitou vietnamských etnických skupin, jako je tato!

Zdroj: https://baodaklak.vn/du-lich/dak-lak-dat-va-nguoi/202508/huyen-su-lang-de-cho-gang-76b1087/