Čajová země B'Lao – místo s duší venkova a nostalgie

Podle starých dokumentů bylo vlastní jméno B'Lao 19. srpna 1958 přejmenováno na Bao Loc, ale starý název se hluboce vryl do podvědomí těch, kteří žili od roku 1940. Pro generaci 8X - 9X narozenou v čajové zemi existují studenti, kteří dosáhli vysokých známek a odešli studovat nebo pracovat do zahraničí, ale stále si pamatují řady zeleného čaje na verandě, plot a horký šálek čerstvého čaje, které se jim hluboce vryly do paměti.

Sklizeň čaje v B'Lao

Jako učitel s více než 30 lety zkušeností s výukou cizích jazyků v zemi čaje, která trvá dvě století, se pokaždé, když stojím ve třídě, někdy svým studentům říkám: „Jsem člověk z B'Lao, takže musíte mít znalosti o historii své rodiny a regionu, zejména o čajové kultuře domorodých obyvatel. Možná, až vyrostete, si stále budete pamatovat obraz své vlasti, svých předků a svých starých učitelů z dávných dob.“

Ačkoli je zelený čaj tradiční nápoj, čaj je jako lidé, čaj je lahodný jen tehdy, když má čas vstřebat...

Minulý Tet mě navštívil mistr Nguyen Hung Son - bývalý student. Pozval jsem ho na šálek čerstvého čaje od plotu. S zářícíma očima zíral na voňavý zelený čaj. Svěřila se: „Navštívila jsem mnoho zemí, vychutnala si mnoho různých nápojů, ale když přijdu domů a podívám se na šálek čerstvého čaje s chutí mého rodného města, najednou si vzpomenu na čajová pole svého dětství, na obraz kuželovitých klobouků mých matek a sester s košíky na zádech, které se pohupovaly v čajových kopcích, nebo na dívky z hory K'Ho, které kráčely v dlouhých frontách a nesly domů palivové dříví po čajových a kávových zahradách, což se mi hluboce vrylo do paměti. Pak si vzpomenu na ozvěnu své učitelky před více než 20 lety... Ačkoli je zelený čaj tradiční nápoj, čaj je jako lidé, čaj je lahodný jen tehdy, když má čas proniknout a pak má dobrý konec. Lidé jsou stejní, pokud chcete, aby vám čaj vstoupil do mysli, musíte také meditovat nad příběhem, abyste pijákovi přinesli dobré věci. Starověcí říkali „ruou khà tra ch“. Chập ngon je vyjádřením úcty k chuti zeleného čaje a vděčnosti hostitele.“

Nedávno, když jsem se setkal s mistrem Tran Dinh Longem, který se vracel domů na návštěvu své rodiny, učitel i žák uvařili konvici zeleného čaje. Během čekání se Long svěřil: „Opustil jsem B'Lao téměř před 10 lety. V zimě tam teplota klesá na 0 stupňů. Chybí mi šálek horkého zeleného čaje se zázvorem a poslouchání moudrosti čaje od starého člověka, jako jste vy, která by zahřála srdce člověka daleko od domova. Není nic příjemnějšího než vypít šálek čaje a povídat si o kultuře nově usazených lidí, jejich přežití a pokroku. Před několika lety jsem spadl z motorky a zlomil si ruku, když jsem ležel sám v pokoji. Poté, co mi dali sádru, jsem si uvědomil tu osamělost a hodně jsem přemýšlel o penězích – o přežití. Také víte, že moje rodina se nemá dobře. Jako nejstarší dítě se snažím přežít, abych si otestoval své schopnosti přežití v cizí zemi. Vždycky si pamatuji, co jste mi řekl před odjezdem do zahraničí: ‚V rodině, kde nikdo nepřináší rodině čest, je to nešťastná rodina.‘ Na Tchaj-wanu je také mnoho divokých slunečnic, jako je Lam Dong. Druh květiny, která existuje až do období kvetení, zářivě žlutá, plná vitality, jako život v utrpení, aby měla budoucnost, nebo…“ jako dochuť šálku zeleného čaje, když si to poskládám. Teď mám rodinu, moje žena je také mistryně - rodačka z B'Lao - to je šťastná věc, učiteli! Vzpomínka na mé rodné město je vzpomínka na čajové kopce, strmou cestu až do podzimu, kdy žlutě kvetou divoké slunečnice, kde moji prarodiče a rodiče kdysi orali půdu...“. Long sklonil hlavu a zakryl si obličej, vzpomínaje na dávnou dobu...

Zelený čajovník před domem

Nguyen My Hoa, která absolvovala MBA v USA a poté se stala zástupkyní generálního ředitele velké americké společnosti, pila v dětství pouze zelený čaj, dokud se neusadila v zahraničí. Sdílela: „Moc se mi líbí staré přísloví učitele: nejdříve voda, podruhé čaj, potřetí louhování, po čtvrté pití, po páté bratři; v němž bratři jsou ti hlavní. Protože se jedná o vzdělané lidi se stejným proudem vědomí, všichni mají jemná slova, hluboké city a vzájemnou úctu ve vzestupech i pádech života. Zelený čaj není jen rustikální nápoj, ale uchovává si také filozofické příběhy, které zkrášlují život partnerů, zejména v době integrace, komunikace a vyjednávání; lidé potřebují 3 cizí věci: cizí jazyk, vzhled a diplomacii . Pokaždé, když se vracím do země, abych navštívila učitele se starým šálkem zeleného čaje s jemnou žádostí, aby nám dal konvici voňavého zeleného čaje, představuji si dobu, kdy jsme s přáteli projížděli na kolech přes kopce zeleného čaje na úpatí hory Dai Binh, která nese duši vlasti a nostalgii lidí daleko od domova...“.

Zdroj: https://thanhnien.vn/xu-tra-blao-noi-mang-hon-que-va-noi-nho-185250127222541524.htm