„Madame Binh“ – chlouba vietnamských vyjednávacích schopností

(PLVN) - V těchto dnech vychází u příležitosti 50. výročí národního sjednocení znovuvydávání pamětí bývalé viceprezidentky Nguyen Thi Binh s názvem „Rodina, přátelé a země“. Mnoho čtenářů vidělo vnučku vlastence Phan Chu Trinha na její cestě za mírem pro národ. Revoluční aktivity Nguyen Thi Binh jsou tak slavné, že je mnoho lidí již zná, že bych ráda v těchto speciálních pamětech zaznamenala její velmi osobní příběhy.

Báo Pháp Luật Việt Nam•27/04/2025

„Zachovej si silnou víru, drahý/drahá“

Kapitola, kterou paní Nguyen Thi Binh napsala o svém milostném příběhu, je velmi krátká, ale hluboká a plná naděje. Řekla: „Jsem šťastná, že mám vřelou rodinu a manžela, který je pro mě „zázemím“ v boji.“

Podle svých pamětí paní Binh uvedla, že se její rodina přestěhovala do Kambodže, když jí bylo 16 let. Její otec v té době pracoval v geodetickém úřadě a matka paní Binh také zemřela, když jí bylo 16 let, cestou z Kambodže do Saigonu na následky vícečetných porodů a nemoci: „Moje matka rodila sedmkrát, jedno dítě zemřelo na nemoc, takže máme šest sourozenců.“ Paní Binh je nejstarší dítě v rodině. Řekla, že mezi stážisty byl i pan Dinh Khang, mladý muž, který miloval sport , takže se s panem Khangem často setkávali na basketbalovém hřišti. „Naše city rozkvetly a staly se vášnivějšími. Můj otec byl ale velmi opatrný, protože rodinu pana Khanga dobře neznal; na druhou stranu chtěl, abych nejdřív pořádně studovala. V té době jsem měla i několik přítelů, ale moje láska byla jen k panu Khangovi. Slíbili jsme si to...“, uvedla paní Binh ve svých pamětech.

Pan Khang se nejprve vrátil do Saigonu, aby se připojil k armádě Viet Minhu. Vypukla válka odboje proti Francouzům, paní Binh se také vrátila do Saigonu a vydala se hledat svého milence. V roce 1946 se setkali v chrámu pana Phana (Phan Chu Trinh, dědeček z matčiny strany paní Binh). Několik měsíců byli nerozluční, poté, co pan Khang pobýval v domě paní Binh, odjel na sever: „Před odjezdem mi řekl: ‚Musím jít na sever, abych se připojil k armádě Viet Minhu. Mám tam mnoho přátel, situace na jihu je složitá, je těžké vědět, co dělat.‘ Paní Binh si domluvila schůzku s panem Khangem, aby se brzy znovu setkala, ale až 9 let poté, co se paní Binh vydala na sever, aby se znovu seskupila (v roce 1954), se oba znovu sešli.“

„Během těch dlouhých devíti let jsem od něj dostala jen pár slov: ‚Přeji vám a vaší rodině bezpečí a zdraví.‘ Řádek napsaný na malém, zmačkaném kousku papíru, který poslal kádr z centrální Číny na jih, by se dal považovat za dopis. Každopádně jsem byla velmi ráda, že je stále naživu a stále na mě myslí,“ svěřila se paní Binh.

Milostný vztah byl geograficky vzdálený, bez dopisů ani telefonátů, což znepokojovalo i vůdce. Paní Binh uvedla, že jí bylo doporučeno, aby zvážila, „zda na sebe čekají“, protože nevěděla, kdy v odboji nastane mír a vítězství, ale paní Binh stále pevně věřila v osobu, kterou si vybrala, i když odboj byl dlouhodobý: „Říkala jsem si, že kdyby existoval někdo, koho bych milovala víc než pana Khanga, zvážila bych to, ale ve skutečnosti do té doby v mém srdci stále existoval jen on.“

V roce 1949 se jí delegace kádrů z Jihu na Sever zeptala, zda s nimi chce jít, ale ona nešla, protože myslela na své mladší sourozence, kteří ji v té době potřebovali. Až po podpisu Ženevských dohod se paní Binh vydala na Sever a znovu se setkala s panem Khangem a svým otcem: „Předtím mi otec řekl, že pan Khang „ještě není ženatý“ a pracuje ve strojírenství. Byla jsem hluboce dojatá, když jsem ho poznala v zelené uniformě, jak se na mě zamyšleně dívá. Tiše se zeptal: „Jste v pořádku?“ Musel vidět, že jsem hubená, protože mě teprve před pár měsíci propustili z vězení. Na ty chvíle nikdy nezapomenu,“ vzpomínala paní Binh.

Poté měli vřelou svatbu za války na ulici Dinh Le. Otec paní Binh připravil dojemný projev, ve kterém popřál svým dvěma dětem „dlouhý život“. Ve svých pamětech ji tento těžký, ale věrný milostný příběh velmi dojal: „Jsem šťastný člověk. Vdala jsem se za člověka, kterého miluji, a to byla také moje první láska. Kvůli práci jsme byli s Khangem často od sebe. Ale láska mezi námi mi pomohla pevně stát a dokončit mé poslání. V roce 1956 jsem porodila Thanga, v roce 1960 Mai.“

Jaká krásná láska z válečné doby, jako „Love Songs“ hudebníka Hoang Vieta nebo „Song of Hope“ od Van Kyho. Upřímná láska přinesla sladkou dochuť v dějinném zmatku.

Živoucí odkaz

Paměti „Rodina, přátelé a země“ od paní Nguyen Thi Binh znovu vykreslují její život, žijící svědkyně, která se účastnila a byla svědkem vzestupů i pádů historie, od dětství přes účast na revolučních aktivitách, důležité milníky v boji za národní nezávislost až po odchod do důchodu.

Paní Nguyen Thi Binh a redaktor Nguyen Phuong Loan. (Foto: NVCC)

Paní Nguyen Thi Binh a redaktor Nguyen Phuong Loan. (Foto: NVCC)

Knihu napsala paní Nguyen Thi Binh v roce 2007, dokončila ji koncem roku 2009 a doplnila a upravila v letech 2013, 2014 a 2023. Každá stránka pamětí je vyjádřena jednoduchým, každodenním jazykem, ale čtenáře dojímá k pojednání o generaci oddané revoluci.

„Po dokončení knihy jsem se cítila jinak. Nejen jako redaktorka jsem cítila, že mám zodpovědnost: obohatit a oživit kulturu, historii a znalosti národa svým srdcem, aby historie už nebyla zvláštní, ale stala se blízkou a inspirativní. Prostřednictvím rozhovorů s ní jsem pochopila, že podle jejího názoru největším odkazem 30. dubna 1975 není vojenské vítězství, ale příležitost vybudovat mírovou, jednotnou a rozvinutou zemi. To je zodpovědnost nejen její generace, ale i generací dalších,“ sdělila paní Nguyen Phuong Loan, redaktorka prvního vydání pamětí, o své cestě s paní Nguyen Thi Binh tímto dílem.

Paní Loan uvedla, že osud, že se dostala k této paměti s mnoha historickými hodnotami, jí přinesl mnoho pozitivních myšlenek: „Nepřišla jsem k ní jen proto, abych sbírala, upravovala slova a psané stránky dotvářela do požadované formy. Dozvěděla jsem se více o jejím nezdolném vůdčím duchu, o inovacích v době války i míru a o tom, co nám ona – stejně jako celá její generace – zanechala po 30. dubnu 1975. Je to živoucí odkaz – soukromý, rozlehlý a hluboký jako řeka, která nikdy nepřestane téct.“

Když redaktorka Nguyen Phuong Loan hovořila o dni národního sjednocení 30. dubna 1975, pozorovala měsíce, kdy byla s ní nablízku a naslouchala jejím příběhům: „Způsobem, jakým vyprávěla příběh, jsem cítila, že v tu chvíli paní Binh vnímala 30. duben nejen jako konec války, ale také jako výchozí bod cesty míru a národní jednoty. Prostřednictvím stránek jejích pamětí jsem pochopila, že ona i její generace si byli hluboce vědomi toho, že vítězství je jen začátek. K obnově země je ještě dlouhá cesta.“...

Zdroj fotografie: Národní politické nakladatelství Pravda.
Paní Nguyen Thi Binh je jednou z výjimečných a neúnavných ženských vůdkyň Vietnamu. V historii světové diplomacie byla Pařížská konference o Vietnamu nejdéle trvající konferencí, a to od roku 1968 do roku 1973. Konference měla 4 vedoucí delegací, včetně pouze jedné vedoucí delegace - paní Nguyen Thi Binh - ministryně zahraničních věcí - vedoucí vyjednávací delegace Prozatímní revoluční vlády Republiky Jižní Vietnam na Pařížské konferenci o Vietnamu. Média ji nazývala „Paní Binh“. K dosažení tohoto historického diplomatického vítězství, spolu s příspěvky a oběťmi celého vietnamského lidu, nelze nezmínit paní Nguyen Thi Binh - jednu ze zástupců stran podepsané Pařížskou dohodou v roce 1973 a jedinou ženu, která tuto dohodu podepsala.