Hlavní body programu „Jeho slova se ozývá horami a řekami“

„Jeho slova se rozléhají po celé zemi“ je výměnný umělecký program, který nedávno uspořádal Stálý výbor Provinčního svazu mládeže - Provinční asociace veteránů - Provinční asociace literatury a umění Quang Ninh u příležitosti 55. výročí zavedení Závěti prezidenta Ho Či Mina (1969-2024). Program je harmonickou kombinací historických filmů, smysluplných výměn a jedinečných uměleckých vystoupení, která v srdcích diváků zanechává mnoho emocí.

Program s unikátními uměleckými vystoupeními, které zanechávají v srdcích diváků mnoho emocí.

Program se konal ve městě Ha Long večer 4. října a diváky přenesl do emotivní cesty, která je zpět do historického měsíce května 1965, kdy strýc Ho začal psát první řádky „přísně tajného“ dokumentu. Dojemné záběry strýce Ho, jak sedí na ratanové židli a píše nebo píše na dřevěném stole, včetně psacího stroje Hermet. Strýc Ho osobně napsal nebo vytiskl závěť (verze z roku 1965) nebo zachytil okamžik v 9:47 ráno 2. září 1969, kdy strýc Ho zemřel po infarktu, čímž se stal „pauzou v historii“.

Kromě dokumentárních klipů o Vůli byl program propojen i emocionálními výměnami. Takovým byl příběh veterána Le Long Trieu, který strávil 19 let bojováním na bojišti na jihovýchodě, trpěl trvalým postižením s kulkou stále uvízlou v mozku a s poškozenými nohami. Se slzami v očích vyprávěl tragické, ale hrdinské příběhy, o ztrátě výměnou za slávu pro zemi, o planoucím nadšení mládeže, která následovala volání vlasti v době bomb a kulek. Celé publikum se zarazilo, když ho slyšelo zpívat slzavý text písně „Cuc oi“ od autora Nguyen Trung Nguyen s básní Yen Thanha; o zločinech amerických okupantů v ničivé válce na severu v roce 1968, která na křižovatce Dong Loc zabila 10 mladých dobrovolnic: „Čatnost se seřadila / Neviděl jsem tě vrátit se, Cuc! / Devět přátel se shromáždilo / Jen ty jsi chyběl / Ležel jsi někde zahalen kouřem a ohněm / Dong Loc bylo pusté místo, ptáci byli rozptýleni…“.

Veterán Le Long Trieu se při zpívání písně „Cuc oi“ zalapal po dechu.

To jsou také vznešená a hluboká slova písně „Země zvedá naše kroky“, kterou složil a zahrál mladý hudebník a zpěvák Bui Tuan Ngoc, syn z hornické oblasti Quang Ninh . Každá melodie a každý text jsou poctou mladé generace hrdinům a mučedníkům, kteří padli za nezávislost a sjednocení země: „Každý krok a každá cesta, kterou jdeme každý den / Jsou měsíce a roky boje, ve dne v noci slyšíme zvuk padajících bomb / Jsou to okamžiky, kdy ztratíme milovanou osobu, kdy musíme zadržovat slzy / Se zbraněmi v rukou, rameno u ramene, soudruzi chránící vlast…“.

Mladý hudebník a zpěvák Bui Tuan Ngoc vyjadřuje vděčnost mládí předchozí generaci prostřednictvím písně „Země nás pozvedá“.

Umělecká vystoupení byla propracovaně zinscenována. Série procítěných písní o strýci Ho v podání zpěváků a umělců z Quang Ninh, jako jsou Duc Bac, Duc Luong, Thanh Tam a Phuong Anh, spolu se sólovými vystoupeními flétn a monochordů členů provinční asociace veteránů, která diváky uvedla do hudebního prostoru bohatého na umění a prodchnutého emocemi; zobrazovala portrét prezidenta Ho Či Mina – symbol vlajky národního osvobozeneckého boje, přátelství, národní solidarity a mezinárodní solidarity. Byla to také cesta trvající více než půl století pod vedením strany, celého národa sjednoceného v odhodlání naplnit závěť strýce Ho.

V uplynulých 55 letech byl Ho Či Minův závěť vždy pochodní, zdrojem povzbuzení pro stranický výbor, vládu a obyvatele všech etnických skupin v provincii Quang Ninh, aby pevně postupovali vpřed a dosáhli vítězství nejen v minulých historických etapách, ale i v současnosti a budoucnosti. Stranický výbor, vláda a všichni obyvatelé Quang Ninh se z celého srdce obracejí ke strýci Ho, neochvějně jdou cestou, kterou si strana a strýc Ho zvolili, a slibují, že z Quang Ninh udělají „rozlehlou a mírumilovnou“ zemi, jak strýc Ho nařídil.

Zdroj