Luong An se zemí a lidmi z Quang Tri

Když jsem si hravě za teplých slunečných dnů po dešti a čekal na jaro, pozval mě kamarád na návštěvu válečné zóny Ba Long. Najednou jsem si vzpomněl na několik veršů z básně Luong An: „Můj člun pluje po Ba Long nahoru a dolů / Nese kádry válečnou zónou (...) Kdokoli jde na přístaviště Tram, vrať se brzy, je těžké veslovat v dešti v noci“ (Převoznice).

Řeka Thach Han protékající městem Quang Tri - Foto: V.LAN

Verše nesou lásku k zemi a lidem Quang Tri, protékající dvěma válkami odporu, až dodnes, po půlstoletí míru a sjednocení, stále zní na řekách, v krajině s mnoha řekami, mnoha přístavišti a mnoha plážemi. Toto je také Luong Anaova nejslavnější báseň, a to do té míry, že když se o něm mluví, lidé si okamžitě představí Dívku z převozu a mnoho lidí se mylně domnívá, že má jen tuto jednu báseň, a nazývají ho „básníkem jedné básně“.

Ve skutečnosti, ačkoli byl politickým /kulturním a uměleckým kádrem, měl také literární kariéru, která zanechala silnou stopu v kulturní vlasti, kde se narodil a vyrůstal: Nắng Hiền Lương (poezie, 1962), Ve chống Pháp (výzkum, 1984), Thơ Tùm᰺ưệresearch 1994), Thơ Mai Am và Huệ Phố (výzkum, 2002) a Tuyển tập Lương An (2004).

Luong An se svým skutečným jménem Nguyen Luong An narodil v roce 1920 v Trieu Tai, Trieu Phong, Quang Tri. Studoval ve svém rodném městě, poté navštěvoval Hue National School, absolvoval Thanh Chung a studoval na bakalářské studium, když vstoupil do Viet Minhu (květen 1945), do Srpnové revoluce. Pracoval v ústředním správním výboru a poté ve správním výboru provincie Quang Tri.

Od té doby zastával mnoho pozic, například v oblasti kulturních a uměleckých aktivit v provinčním stranickém výboru, ve frontě Lien Viet v provincii Quang Tri, poté ve stranickém výboru Lien Khu 4 (1949), byl šéfredaktorem novin Kulturní aktivity a Thong Nhat (1958-1972), zástupcem vedoucího kulturního oddělení Quang Tri (1973) a stálým členem Literární a umělecké asociace provincie Binh Tri Thien (1983) až do svého odchodu do důchodu (1984).

Někteří lidé říkají: „Před srpnovou revolucí kolem roku 1941 pracoval jako úředník a začal psát poezii, ale bez většího úspěchu“ (Tran Manh Thuong, Vietnamští literární spisovatelé, svazek 1, Nakladatelství pro kulturu a informace, 2008, s. 1045). Ve skutečnosti se Luong An k poezii dostal od doby, kdy opustil své rodné město, aby studoval na škole Quoc Hoc, a začal publikovat své první básně v novinách Trang An ( Jaro ve vlasti, U řeky voňavek, Předtím, Pletení atd.).

V obecném trendu nového básnického hnutí v té době samozřejmě sdílela poezie mladého muže ve věku devatenácti nebo dvaceti let, jako je on, stejný tón s romantickou poezií: „Jaro v mém rodném městě je jako rozkvetlá květina / Klikatá cesta je hemží se procházejícími lidmi / Tenká opona mlhy se chytá mých teplých nohou / Větve a listí klidně čekají na slábnoucí sluneční světlo“ (Jaro v mém rodném městě, složeno v Hue, 1939).

Po dokončení studia Thanh Chung pokračoval několik měsíců ve studiu na bakalářské studium, ale protože jeho rodina byla chudá a měla mnoho sourozenců, neměl peníze na další studium. „Luong An se poté v roce 1941 zúčastnil zkoušky pro státní úředníky v Jižní dynastii a byl jmenován „thua fei“ – pozici denního tajemníka, který zaznamenával oficiální dokumenty na ministerstvu personálu.“

Právě v těchto letech, díky životu v zemi, kde se shromažďovalo mnoho talentovaných básníků, a také díky svému volnému času, Luong An publikoval své první básně v novinách Trang An, se kterými pravidelně spolupracoval, s titulem „sportovní reportér“ (Nguyen Khac Phe, Thay Loi Epilog, kniha Tuyen Tap Luong An, nakladatelství Thuan Hoa, 2004, s. 568-569). A právě v této pozici poskytoval Viet Minhovi informace prospěšné prostřednictvím svého krajana a spolužáka, novináře Hong Chuonga.

Během svého života měl básník Luong An báseň s názvem Vesnice s věnováním „Vesnicím Quang Tri“, v níž kdysi ocenil toto oživení: „Rýžové rostliny ožívají v kráterech po bombách / Bramborové révy pokrývají vrstvu popela / A všechno se zdá být zase zelené / Se smíchem vesnice / Ve mně vesnice náhle omládne / Každé jméno zní velmi hrdě / Jako by se nic neztratilo / Jako by stále rostla a byla krásná pro budoucnost.“

Kromě básně „Giọt mẫu chung“ , dlouhé více než tisíc veršů (poprvé publikované ve sbírce Luong An, 2004), která pojednává o boji kmene Kinh Thuong v Centrální vysočině, lze říci, že Luong An během celé své spisovatelské kariéry trvající více než šedesát let hluboce ponořil své pero do země a lidí z Binh Tri Thien, kde se narodil a ke kterému se na své profesní dráze připoutal, a to i do tří literárních žánrů, kterým se věnoval: poezie, výzkum a portrét. To je hustá estetická oblast, kde vzniká estetický smysl a obsah, autorova tvůrčí domovina.

Stačí jen prolétnout názvy děl a člověk si to uvědomí. Z poezie jsou to jiskřivé Sluneční svit Hien Luongu, Návrat do Hien Luongu, Břehy Hien Luongu, Cesta do Vinh Kim, Vlny Cua Tungu, Vzpomínka na vlast Cua Viet, Na řece Sa Lung, Poslouchání legendy o řece Dakrong, Píseň o řece Thach Han, Noc Hai Lang, Tam Giang, U řeky Huong, Ó Hue 16 let daleko ... a pak jsou tu lidé - lidé, kteří se kdysi obětovali za odpor, prostí a laskaví jako brambory a rýžová zrna, tvrdě pracující, ale velmi inteligentní a odolní v pohraniční oblasti. Už jen při přečtení názvů si člověk dokáže představit, že jsou to lidé zářící v kouři a ohni kulek a bomb: Dívka z převozu, Starý voják, Stařec v oblasti proti proudu, Stařec u řeky, Dívka u řeky, Posílám tě přes hranice, Setkání s mladým lékařem v horách v autobuse, Jedenáct dívek z Hue...

Jeho básně jsou narativní povahy, příběhy o lidech a zemi, řekách a vodě, vyjadřují touhu po míru a jednotě, myšlenky lidí na chudém venkově, plné bolesti a zášti kvůli rozdělení a bombám: „Když Luong An mluví o své vlasti na jihu, nemá bolest a smutek, ani prázdné výkřiky a nenávist. Snaží se naslouchat a vybírá si události, které se dotýkají mysli čtenáře“ (Hoang Minh Chau, Básně o boji za sjednocení , časopis Literature, 207).

Pokud jde o prózu, jeho propracovaná, pečlivá, vědecká a průkopnická sběratelská a výzkumná díla se také točí kolem země a lidí, které miluje, jako například Verše proti Francouzům (také shromážděné převážně v oblasti Binh Tri Thien a staré zóně 4), Tung Thien Vuong Mien Tham, Tho Mai Am a Hue Pho, což jsou díla, která nepřekonávají žádná profesionální badatele s akademickými tituly.

Kromě toho má také výrazné portréty, jako jsou například memoáry slavných osobností, autorů a lidí, kteří přispěli zemi, plné objevů spojených s historií a kulturou jeho vlasti, jako například Duong Van An, Nguyen Ham Ninh, Le Thanh Phan, Duong Tuong, Tran Xuan Hoa, Nguyen Duc Don...

Dokonce měl relativně úplný a konzistentní přehled o historii autorů z provincie Quang Tri před rokem 1945, jako například Dang Dung, Bui Duc Tai, Nguyen Huu Than, Nguyen Cong Tiep, Nguyen Van Hien, Nguyen Cuu Truong, Tran Dinh Tuc, Phan Van Huy, Hoang Huu Xung, Nguyen Nhu Khue, Nguyen Trung, Le Dang Trinh, Nguyen Huu Bai, Hoang Huu Kiet, Le The Tiet, Phan Van Hy, Phan Van Dat, s nekonečnou starostí a smyslem pro odpovědnost intelektuála vůči své vlasti: „Jen po započítání dynastie Nguyen měla Quang Tri 4 královské doktory, 11 doktorů, 10 zástupců doktorů a přes 165 bakalářů čínských studií, ale počet autorů, kteří to mají pevně na paměti, dosud není odpovídající. Jistě, kromě ztrát způsobených přírodními katastrofami, požáry a válkami, naše...“ „příčinou je také neprůkazný výzkum“ (Luong An Anthology, op. cit., s. 375).

Kromě toho jakožto zasvěcenec představil během odbojové války v Quang Tri literární a umělecké organizace, jako například skupinu Nguon Han (ne ze stejné země, zdroj Han), vyjádřil se k některým aktuálním literárním otázkám nebo je diskutoval, například k názorům na kompilaci a překlady nedávno vydaných knih s obsahem souvisejícím s Thua Thien Hue, k diskusi o autorovi článku „Zuby kousají jazyk“, k četbě rozhovorů s panem „Nam Chi...“; nebo se jiným směrem ponořil do geografického výzkumu o zemi, horách a řekách svého rodného města, například k Legendě o řece Dakrong, literatuře Xuan My, řece Non Mai Han, věčně tekoucí řece...

Jeho výzkumné práce a portréty jsou plné událostí, spolehlivých dokumentů, bohatých na objevy a kritiku, dobře argumentovaných a jiskřivých obrazů, takže jsou pro čtenáře přesvědčivé. Zejména za stránkami knihy je slyšet dech každého slova, pod hloubkou kulturních sedimentů bohatých na lidskost krajiny Quang Tri a obecněji zvlněných duchovních bytostí táhnoucí se od Deo Ngang po Hai Van.

Když jsem se za jasných jarních dnů setkal s krásnými mladými dívkami, pravnučkami staré převoznice, která „plavila po Ba Longu nahoru a dolů“, mé srdce se náhle zarmoutilo a přál jsem si něco, co se nikdy nesplní, aby Luong An dnes ještě žil a na vlastní oči viděl, jak se jeho milovaná vlast den ode dne mění. Quang Tri je nyní skutečně zářivý jako jaro, mnohem krásnější, s transasijskou dálnicí, průmyslovými parky, námořními přístavy... a dokonce i projektem výstavby letiště. Celý Quang Tri radostně vítá jaro s jasně žlutými květy meruněk.

Pham Phu Phong

Zdroj