Pocity Teta daleko od domova

Rok končí, přichází Tet. Je to nevyhnutelné. Ale proč pokaždé, když zahlédneme žlutý květ meruňky nebo jarní větvičku, srdce těch, kteří jsou daleko od domova, cítí nadšení a nostalgii? Stejně jako všechna ostatní rodná města, i děti z Quang Tri , i když jsou daleko, vždy touží po dnech Tet, návratu jara, chuti své vlasti, vůni polí, kouři z kuchyně, trhu na konci roku a společném pečení koláčů Chung a Tet jako přípravu na Tet.

Ilustrace - Foto: ST

Kvůli cestovním podmínkám a špatným rodinným financím se některé děti žijící daleko od domova nemohou vrátit domů, aby oslavily Tet se svými rodinami. Nicméně, ať už jsou kdekoli, stále organizují setkání se svými krajany a připravují se na vřelý tradiční Tet. Paní Nguyen Thi Thuy Ai z obce Trieu An (okres Trieu Phong), která pracuje v horském městě Pleiku, uvedla, že během jejího dětství byl Tet něco, na co se vždy těšila. Pouze během Tetu si její rodiče mohli odpočinout, upéct koláče a vařit lahodné pokrmy, které mohli nabídnout svým prarodičům.

Tet je čas, kdy mě maminka bere na trh Tet, i kdyby to mělo být jen proto, abychom se podívali na zboží vystavené všude kolem a na lidi, kteří se procházejí, povídají si a šťastně se smějí. „Tet je také čas, kdy se můžeme obléknout do nových šatů, nosit nové klobouky a nové sandály a dívat se na sebe s radostí a hrdostí,“ vzpomíná paní Aj.

Jak vyrůstal, každý postupně chápal šetrnost své matky. Kolem 9. a 10. lunárního měsíce, když byla sklizeň hotová, začala moje matka pečovat o ovocné stromy v zahradě, sázet další záhony květin a zeleniny a chovat více slepic a kachen, aby je včas prodala na Tet. Moje matka šetřila, aby mohla každému dítěti koupit novou košili a kalhoty, aby si děti mohly užít radost z Tet se svými kamarády. Všechno bylo pro Tet.

Každý den, když jsme šli na trh, moje matka sbírala mouku a cukr; také se skladovala slepičí a kachní vejce; chovalo se malé prase na porážku a rozdělovalo se do dvou nebo tří rodin na oslavu Tetu. Čím blíž se Tet blížil, tím hektičtější byly přípravy; dům musel být uklizený, moskytiéry se musely vyprat a usušit, jako by se po Tetu tyto věci už nedaly dělat. Matka také sbírala zeleninu a ovoce ze zahrady, aby je prodala a vydělala si na další jídlo na Tet.

Pro ty, kteří žijí daleko od domova, je návrat k rodinám na konci roku, společné setkání a přípravy na rušný svátek Tet pravděpodobně tou nejočekávanější věcí. Ne každý má však takové štěstí. Geografická vzdálenost, nedokončená práce a mnoho dalších starostí jim způsobují, že pokaždé, když přijde Tet a jaro, zmeškají „vlak do rodného města“.

O víkendu bylo v Gia Lai chladno a členové sdružení Quang Tri se sešli na šálek kávy v horském městečku. V příběhu pan Le Ba Chien Tich dojatě řekl: „Byl jsem pryč z Quang Tri více než 50 let, v prvních letech jsem se bez ohledu na okolnosti vždy vracel domů, abych oslavil Tet s rodinou. Nejšťastnějším a nejvýznamnějším svátkem Tet je čas na setkání rodiny, na návštěvu příbuzných po mnoha dnech strávených mimo domov v „cizí zemi“. Toto přání je ještě větší pro ty, kteří jsou v době Tetu daleko od domova. Letos se moje rodina nemůže vrátit domů, ale s manželkou stále pečlivě připravujeme chuť Tetu v naší vlasti.“

Jak se nebe a země blíží k Tetu, začínají se rozzářit žluté květy meruňek, květiny dlouhověkosti a peněžní stromy a ulice se hemží nakupujícími, vracejí se vzpomínky na teplé jaro s rodinou. V příběhu krajané z Quang Tri často vyprávějí svým dětem a vnoučatům o tradicích a zvycích Tetu ve svém rodném městě, aby pro své děti a vnoučata zachovali image svého rodného města.

Paní Nguyen Thi Hoan pochází z Ha Tinh, její rodina se usadila v Dak Laku, ale ona se provdala do Quang Tri. Svěřila se, že pokaždé, když přijde Tet, se s manželem vrací do jeho rodného města, aby oslavili Tet. Letos má malé vnouče a nemůže se na Tet vrátit, takže cítí nostalgii. Dodnes si vzpomíná na Tet v Quang Tri. Byly to dny, kdy se brzy probouzela, aby šla s matkou a sestrou na květinový trh, viděla radost a prosté štěstí na matčině tváři, když si vybrala vhodnou meruňkovou větvičku a květináč; to byla útulná atmosféra, kdy se celá rodina sešla, aby uvařila banh tet, sledovala Tao Quan a navštívila příbuzné, aby jim popřála šťastný nový rok...

I když žijí daleko od své vlasti, rodiny dětí z kmene Quang Tri, když přijde Tet, nakoupí všechny nákupy, namočí lepkavou rýži, umyjí banánové listy na zabalení banh donu, banh bot loc nebo vymalují své domy. Dodnes si naši lidé zachovávají zvyk uctívat své předky 30. prosince a připravují na konci roku obětní tác, aby se obrátili ke své vlasti, svým předkům a navzájem si popřáli vše nejlepší v novém roce.

Le Quang Hói

Zdroj