Hrnčířský průmysl z pohledu vietnamského obchodu

Váza Akae, 18. století, krajina - figura - dekorace magnólie.

Na počátku 17. století zavedl šógunát Tokugawa, který v té době vládl Japonsku, politiku vydávání licencí (šuin-sen) japonským obchodním lodím pro obchodování se zahraničím.

V období 1604 - 1634 udělil šógunát japonským obchodním lodím obchodujícím s Dai Vietem 130 šuindžó, z nichž 86 šuindžó bylo uděleno obchodním lodím obchodujícím v Hoi An.

Džbán, keramika Imari, 18. století, zdobený horami a řekami - borovicový pavilon - květy magnólie.

Japonci milují vietnamskou keramiku

Jedním z vietnamských produktů, které byly v té době u Japonců oblíbené, byla keramika.

Profesor Hasebe Gakuji, japonský výzkumník keramiky, řekl: „Technika výroby keramiky v Japonsku ve 14. století výrazně zaostávala za vietnamskou.“ Japonci proto dováželi keramiku z Vietnamu nejen pro vlastní potřebu, ale také za účelem učení se a studia vietnamských technik výroby keramiky.

Kendi skládající se z modrých a bílých květů, malby lotosu a vinné révy, 15. století, artefakt Muzea umění Fukuoka.

Profesor Hasebe Gakuji také uvádí: „Existují cenné dokumenty, které mohou určit cestu, kudy se do Japonska dostal vietnamský porcelán: V počátcích prosperujícího obchodu shuin-sen mnoho Japonců přijíždělo do Hoi Anu mnohokrát a nějakou dobu se zde zdržovalo, včetně obchodní rodiny Osawy Shirozaemon, která dodnes uchovává několik druhů vietnamského porcelánu.“

Docent Dr. Do Bang s ověřenými dokumenty také uvedl: „Mezi předměty, které japonští obchodníci zakoupili v Hoi An, byla i keramika vyráběná místně (tj. keramika Thanh Ha).“

Zeleně glazovaná keramická mísa s rytým vzorem lotosových lístků, 14. století, artefakt z Městského muzea Mačida.

Podle studie Dr. Nishina Noriko, publikované na konferenci Historie a perspektivy vztahů mezi Vietnamem a Japonskem: Pohled ze středního Vietnamu (Univerzita v Danangu , listopad 2013), prošla cesta dovozu vietnamské keramiky do Japonska čtyřmi obdobími:

Období 1: od 14. století do počátku 15. století, pirátskou „cestou“ (wako);

Druhé období: od 15. do 16. století, prostřednictvím zprostředkovatelského obchodu s Rjúkjú a Kagošimou;

Třetí období: od druhé poloviny 16. století do začátku 17. století obchodovaly japonské obchodní lodě přímo s Vietnamem prostřednictvím obchodu s loděmi s červenými tuleňmi (šuin-sen);

Čtvrté období: ve druhé polovině 17. století, kdy Japonsko uplatňovalo politiku „sakoku“, se vietnamská keramika dovážená do Japonska prováděla převážně čínskými nebo nizozemskými obchodními loděmi.

Modrobílá keramická nádoba Chu Dau, 15. století, vykopaná v ruinách hradu Nakijin v prefektuře Okinawa.

Ze čtyř výše uvedených období bylo období Šuin-sen obdobím, kdy Japonsko dováželo nejvíce vietnamské keramiky. Japonci nakupovali vietnamskou keramiku hlavně pro použití při čajovém obřadu.

Podle knihy Tra Hoi Ky používali Japonci z konce 14. století vietnamskou keramiku při čajových obřadech. Tyto předměty nazývali Nanban Shimamono (pokud se jednalo o keramiku) a An Nam (pokud se jednalo o porcelán).

Keramický obchod

Podle Dr. Nishina Noriko je pravděpodobné, že v první polovině 17. století přišli Japonci přímo do Vietnamu, aby řídili výrobu keramiky na zakázku podle jejich požadovaných návrhů.

Historické knihy také zaznamenávají událost, kdy se Japonka jménem Čijo (1671 - 1741), dcera obchodníka Wady Rizaemona, provdala za hrnčíře v Bat Trangu (Vietnam). To přispělo k prokázání, že Wada Rizaemon byla ta, která přímo obchodovala s vietnamskou keramikou a prodávala ji Japoncům.

Na druhou stranu, od konce 17. století Japonci úspěšně vyráběli špičkové keramické řady, jako například: Nabeshima, Kutani, Imari a Kakiemon. Z nich porcelán Nabeshima a Kutani používala v Japonsku pouze šlechta a vyšší třída, nikoli obyčejní lidé a mimo Japonsko byl málo známý.

Keramický talíř Chu Dau, dekorace jednorožce, 15. - 16. století, artefakt z Městského muzea Machida.

Naopak, porcelán Imari a porcelán Kakiemon se hojně vyvážely do Evropy a byl oblíbený u dynastií v Asii, včetně dynastie Nguyen ve Vietnamu, a to díky svým zručným výrobním technikám, elegantním vzorům a sofistikovaným dekoracím...

Od 19. století se do Vietnamu dovážel vysoce kvalitní japonský porcelán. V palácích v Hue se vedle čínského a evropského porcelánu objevilo mnoho váz, nádob, talířů, misek a váz Kakiemon od Imari.

Královské muzeum starožitností v Hue stále uchovává mnoho japonského porcelánu Imari, Satsuma a keramiky Hizen... pocházejících ze 17. až 19. století. Kromě toho jsou zde k vidění čajové soupravy shin-Kutani (nové Kutani) dovážené do Vietnamu od počátku 20. století.

Japonsko je dnes „keramickou velmocí“, ale stále je to země, která dováží velké množství keramiky z jiných zemí, a to z mnoha důvodů: dostupné ceny, jedinečné designy a výrobní techniky vhodné pro japonský vkus, použití při čajových obřadech, tradičních ceremoniích… A vietnamská keramika je Japonci stále oblíbená.

Může vietnamská keramika pokračovat v obchodní cestě tak, jak tomu bylo v minulosti? Podle mého názoru by se Vietnamci obecně a zejména obyvatelé kmene Quang měli seznámit s japonským keramickým vkusem, aby mohli vytvářet výrobky, které Japoncům vyhovují.

Nebo můžeme „obnovit“ tradiční vietnamskou keramiku, která kdysi měla v japonské mysli „své místo“, například keramiku používanou při čajových obřadech a rituálech, pro export do Japonska, místo abychom se jen „soustředili“ na výrobu věcí, které se nám líbí a o které Japonci nemají velký zájem.

Zdroj: https://baoquangnam.vn/nghe-gom-nhin-tu-giao-thuong-viet-nhat-3140776.html